Otevíráte další školní noviny v období, které je pro některé žáky rozhodující pro jejich další životní cestu. Jsme v období přijímacích a talentových zkoušek na střední školy a víceletá gymnázia. Zatímco žáci devátých tříd se na nějakou střední školu musí dostat, žáci ze sedmých a pátých tříd to mohou pojmout jako generálku před skutečným bojem.
Letos chce ze sedmých a pátých tříd přestoupit na víceletá gymnázia opět dost žáků a já si pokládám otázku, proč Vás (rodiče a žáky) víceletá gymnázia tolik lákají. Většina rodičů si myslí, že žáci se na těchto školách více naučí, jsou v kolektivu inteligentních spolužáků, který je přímo tlačí k učení, pokud nechtějí být na chvostu třídy, a rodič má do maturity klid a jasno. Nemusí se nervovat, kam své dítě umístí. Jistě, to jsou pochopitelné argumenty a mnoho dalších najdete sami. Ale zeptali jste se rodičů a dětí, kteří již na víceletém gymnáziu jsou? Co čekat od víceletých gymnázií? Odpovědi jako dřina, tradice, nezájem, špatný kolektiv nejsou výjimkou. Na gymnáziích opravdu vládně středoškolská výuka, profesoři si své odvykládají a studente, nauč se to, abys to při zkoušení uměl. Nikoho nezajímá, jak se studentovi daří, co dělá mimo dobu vyučování, zda při dopolední odpadlé hodině se nefláká mimo budovu školy, zda není šikanován starším spolužákem….. Prostě se k těmto jedenáctiletým žákům přistupuje stejně jako k sedmnáctiletým. Nechám Vám na zvážení, zda je to dobře.
Pojďme se podívat na druhou stánku, která pro rodiče není tak důležitá, ale pro dítě ano, stránku psychickou. Žák odchází z naší školy s vědomostmi, umí diskutovat, řeší problémy a přemýšlí, umí komunikovat s učiteli i spolužáky jako rovný s rovným. Ve třídě byl premiant, či patřil mezi lepší, ale věděl, že i s prospěchově horším žákem se dá kamarádit, umí být tolerantní. Přichází však do škol, kde každý ze spolužáků byl premiantem a začíná boj o pozice. Nikdo nechce být najednou ten horší. Pokud neuspěje, psychicky mu to nepomůže, protože kolektivy těchto premiantů nejsou příliš kamarádské a nepomohou. Zde vládne řevnivost a bod o pozice. Nepomůže mu ani to, že komunikovat na rovinu s profesorem většinou jde těžko, najednou má pocit, že mu nikdo nepomůže, že nikoho jeho problémy nezajímají, prostě je sám. S tím se dokáže vypořádat v těchto letech jen psychicky odolný jedinec. V tu chvíli je řada na rodičích, aby dítěti pomohli.
Proto zvažte, zda opravdu Vaše dítě dokáže být psychicky silné a odolné, aby tuto změnu dokázalo ustát a pokud se dílo podaří a na gymnázium bude přijato, myslete na to, že v tu chvíli musíte vy zabezpečit, aby se vaše dítě necítilo osamocené a psychicky nalomené, aby zvládalo množství zadaných úkolů.
Pokud se na gymnázium nedostane, berte to jako dobrou zkušenost, která se bude hodit a své dítě povzbuďte a pochvalte. Vždyť se nic neděje, zůstane ve svém kolektivu na své škole, získá stejné vědomosti a hlavně si prodlouží dětství. Nakonec z deváté třídy je gymnázium dosažitelné nejlépe, neboť čtyřletých gymnázií je stále nejvíc a v patnácti letech je dítě psychicky lépe připraveno na změnu.
Mysleme vždy v první řadě na dítě.
Držím palec všem našim žákům, aby v příštím roce studovali tam, kde oni chtějí.